Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 26.10.2016 11:37:45 

Maďarský ohař

19.5. Těšany

 

Nabrat nové zkušenosti a poznat nové výcvikové metody a jiný přístup ke psům jsme se vydali k Jardovi Gratzlovi do Těšan. Naše fajn partička: Věruška s Davídkem, Ivča s panem Kávičkou, Kačka s Andrýskem a já s Amčou jsme se začali setkávat na novém místě a pilně se připravujeme na zkoušky všeho druhu. Výcvik v zazvěřené honitbě, perfektní organizace, odsejpala jedna disciplína za druhou...ztracená s kačkou i zajícem, vlečky, přinášení kachny z hluboké vody a na závěr hledačky, stihli jsme toho opravdu hodně. Těchto možností, které Těšany a jejich hospodář :-) nabízí budeme maximálně využívat. Všichni jsme domů odjížděli spokojení a natěšení na další úterý. Páneček jel nového výcvikáře omrknout s námi, přece nás jen tak nepustí k někomu cizímu, že. Naštěstí nám ho schválil...a aby během výcviku jen tak nepostával a nenudil se, vyfásl foťák.


3.5. Studenec

 

Velmi rádi jsme přijali pozvání na výcvik do Studence k Mončinému strejdovi, zkušenému vůdci loveckých psů a myslivci. Sice jsme si museli malinko přivstat, ale stálo to za to. Co může být lepšího, než pracovat se psem v zazvěřené honitbě. Cvičili jsme ve třech - Monča s Anny, já s Amigem a místní pan myslivec se zlatým retrívrem Andym. Začali jsme společným honem, pokračovali pohozenou, ztracenou a vlečkami a na závěr jsme zopakovali společný hon. Jsem vděčná za Mončinu nabídku cvičit s ní a jejím strejdou, měla jsem možnost vidět jiné metody výcviku, vyslechla jsem si rady i zkušenosti z myslivecké praxe. Tentokrát jsme měli soukromého fotografa, který poctivě vše zdokumentoval...díky mu za to!


26.7. Rudná pod Pradědem

 

Po delší době jsme se viděli s Aresem (VOK) a jeho páníky, s Argem (český fousek) a Martinem a s Pavlem a Artušem (VOK). Naši milí kamarádi nám připravili velmi pestré výcvikové odpoledne v jezdeckém areálu Amír v Rudné pod Pradědem. Nejprve jsme procvičili aport z vody, potom jsme hledali a vystavovali srstnatou, zaaportovali jsme si na ušákovi, proběhla i nějaká ta střelba a poprvé jsme si zkusili vlečku. Technické zázemí obstaral Ríša, skvěle zvládal ukrývat zvěř na vystavování, natahovat vlečky a ještě celou akci fotil, klobouk dolů, dobrá práce. Psíci nadšeně makali a my dvounozí jsme příjemně poklábosili. V budoucnu se velmi rádi podobné akce opět zúčastníme. Tady jsou fotky, Ríšo děkujeme :-)


21.7. Popůvky

 

Dnešní výcvik jsme věnovali přípravě na vodní i podzimní zkoušky. To by nebyla Peťa, aby si pro nás nepřipravila zase nějakou lahůdku, dnes ji do Popůvek doprovázel zajíc, ale nebyl to ledajaký zajoch, ale zajoch obéza, který se psům málem do mordy nevešel. Amigo si na něm vyzkoušel svůj první aport zajíce a velmi mile mě překvapil, vzal ho bez většího zaváhání na plnou mordu a předpisově odevzdal, párkrát jsme udělali i ztracenou a jsme s výcvikem zase o krok dál...Celou dnešní akci poctivě zdokumentovala Ája a moc se jí to povedlo, posuďte sami.

 

 


 17.6. Slatina

Tradiční místo našeho výcviku stále častěji měníme za výcvik v terénu, chodíme na vodu i do polí a dobře zazvěřených luk. Včerejší výcvik se uskutečnil ve Slatině na louce plné bažantů a křepelek, radost hledat na takovém místě. Amigo pracoval nádherně, ostatně jako vždycky, hledání mu prostě jde a baví ho. S aportem už jsme se taky posunuli o kousek dál, Amigo přináší odhodzený nebo odložený kozlík, pomalu přejdeme na atrapy. Doufám, že se nás příště sejde víc a krom práce to bude i fajn zábava :-)


 27.5. Popůvky

Dnešní Soběšický výcvik se díky nádhernému počásku přesunul k rybníku v Popůvkách. Začali jsme se připravovat na zkoušky z vodní práce, takže přišly na řadu aporty z vody, naštěstí je Amigo vodní živel a nemá s plaváním a přinášením aportů z vody žádné problémy. Samozřejmě nechyběla ani chvilka věnovaná poslušnosti (machiren :-))) a aportům na suchu.  Fotky můžete omrknout u Áji a Miunky. 


 10. - 11.5. Rusava

 

Z klubové výstavy ve Slavkově jsme se přesunuli na Rusava, kde se konal týdenní výcvik loveckých psů pod vedením Petry Janíkové. Byla to akce mezinárodní, které se účastnil poradce chovu pro MOK z Rakouska se svými svěřenci, Robo s fenkou Esterkou ze Slovenska a naše Soběšická partička. Na místo jsme dorazili v podvečer, ubytovali jsme se a šli jsme k rybníku lehce pocvičit aport. První večer nám Peťa slibovala seznamovací večírek, ten se nad očekávání vydařil a protáhl do ranních hodin. Druhý den jsme měli na programu vystavování, hledání a námi neoblíbený aport. Ve volných chvílích se Amigo poctivě věnoval své nové lásce, anglické setřici Lajce. Tímto pro nás výcvik bohužel skončil, protože jsem se musela vrátit do Brna, kvůli studijním povinnostem. Ostatní si Rusavu a výcvik budou užívat ještě celý týden, přejeme jim krásné počasí a mnoho pokroků se zrzavými miláčky. Časem budou i fotky...


 24.4. Otnice

     

Co víc bychom si mohli přát, než cvičit na tak úžasném místě jako jsou Otnice. Příjemné prostředí, zvěř kam se podíváš a hlavně parta moc milých lidí. Konečně jsme se osobně seznámili s Merlinovcema, musím říct, že Merloš je ještě větší fešák, než jsem čekala a jeho pánící jsou moc fajn lidé (jak jsem čekala :-)). Zaměřili jsme se na hledání v poli, a že jsme toho našli, kupodivu mi Amigo žádnou zvěř neprohnal a dokonce si i jednou pěkně vystavil bažanta. Díky Věrce za to, že jsme s nimi mohli strávit velmi přínosné a užitečné odpoledne.

A proto, že jsem sebou měla i osobního fotografa máme vše zdokumentováno, díky miláčku :-)


23.4. Soběšice podruhé

Pokračujeme ve výcviku organizovaném Loveckou kynologíí Brno. Naše skupinka je narozdíl od pondělňáků malá, sešlo se nás 5, díky tomu mohla Peťa ke každému přistupovat individuálně a s každým pejskem chvilku cvičila sama. Pokračovali jsme v základní poslušnosti, utvrzovali jsme downy a aport. Kromě činky jsme si zkusili i kožešinové aporty, to bylo radosti, konečně se našim hafanům dostalo do mordičky něco jiného, než jen kus dřeva...Všichni jsme udělali za ten týden výrazný pokrok, Amigo už bere aport sám, krásně drží i odevzdává, jen tak dál... 


15.4. Kynologická chata Soběšice

 

Máme za sebou první lekci výcviku pod vedením Petry Janíkové. Výcvik probíhá v kynologickém areálu Soběšice. Začali jsme základní poslušností a plynule jsme přešli k aportu a downu. Úspěch, Amigo už chvílemi drží kozlík, ale musím podotknout, že velmi nerad. Na závěr úvodní hodiny jsme se rozdělili do dvou menších skupin, které se budou scházet každý týden. Jsem moc ráda, že tady takový člověk jako Petra je, a že nám pomáhá s výcvikem našich lovců :-), máme se co učit my i naši hafani.  Fotky dodám co nejdříve.


5.4. Otnice

   

S radostí jsme přijali pozvání na výcvik v Otnicích pod vedením Petry Janíkové. Sešla se tam spousta milých lidí a užili jsme si příjemné slunečné odpoledne. Petra radila individuálně každému s výcvikem a posunula nás zase o kousek dál, začali jsme s aportem. Moc děkujeme Věrce a Davovi za pozvání a těšíme se na další, doufám že brzké setkání. Foto z výcviku.


28. - 30.3.08 Horka nad Moravou  

   

Náš první víkendový lovecký výcvik jsme strávili se Štěpánem Horákem a jeho výcvikáři na lovecké chatě v Horce nad Moravou. Musím říct, že zcela předčil moje očekávání. Seznámili jsme se se spoustou skvělých lidí a jejich hafanů a dostali jsme mnoho výborných rad, jak pracovat se svým psem. Pohybovali jsme se v dobře vybaveném areálu chaty a přilehlé honitbě.

Po příjezdu a slavnostním uvítání jsme byli rozděleni do skupin podle zkušeností. Přeskočili jsme skupinu, která se věnovala základnímu výcviku poslušnosti a byli jsme přiděleni ke skvělému výcvikáři Mirkovi. Naše skupina (čtyři maďaři, výmarský ohař, německý ohař, český fousek) se věnovala přípravě na zkoušky vloh. Zaměřili jsem se na hledání v poli a hlavně klidy. Taky jsme si zkusili vystavit pernatou a naučili se něco málo z teorie. Ujistila jsem se v tom, na jak dlouhou a strastiplnou cestu jsme se s Amigem vydali. A taky mě Mirek utvrdil v tom, že chyby nedělá pes, ale většinou vůdce.

Program celého víkendu byl pestrý a velmi náročný, během dne se cvičilo ve dvou, někdy i třech blocích a večer se řešila teorie a zkušební řád, a aby jsme všechny informace dostatečně vstřebali, otevřeli jsme si k tomu lahvinku vína a dobře se bavili. Bohužel jsem moc nezvládala fotit, pořád jsem měla plné ruce práce a snažila jsem se pochytit za tu krátkou dobu co nejvíc rad od zkušenějších vůdců, ale časem posháním fotky od kamarádů a nějaké minialbum dám dohromady.

Pro mě i pro Amiga to byla výborná zkušenost a těšíme se na letní Lučkovice.  


 


 
TOPlist